Vývoj dítěte začíná už v prenatálním období, a to nejen fyzický, ale i duševní.  Děťátko si zvyká na hlas matky a vnímá stimuly hlasitých nebo naopak uklidňujících zvuků. Pravý rozvoj vzdělání však začíná až když je miminko na světě.

Podle nejnovějších studií dítě vnímá pachy, chutě i zvuky už v období kojence. V batolecím věku se mnohem rychleji učí chůzi, a i když se dítě učilo chůzi již před tím, nemá to na něj vliv, dokud není samo připraveno.

Ve třech letech už se z miminka stává malý človíček. Dochází k prvnímu odporu typu “Já sám/a” nebo “Ne!” V tomhle období se dítě může naučit nejvíc. Je důležité mluvit na něj, a to pomalu a zřetelně aby naposlouchal správné výslovnosti. Může se začít učit cizím jazykům, protože dětská mysl slovíčka přijímá mnohem snadněji. Hlavně se ale vzdělává v oblasti tvořivosti. Patlanice, cákanice a motanice se v očích vašeho potomka podobají nejcennějším dílům.

A pak už tu máme malého předškoláka. I když se ve školce dozvídá spoustu nových věcí, hlavně se musí zdokonalit ve svých sociálních dovednostech a vytváří si mimo rodiny první sociální styky a sekundární sociální skupinu. Z tohoto období si už sem tam nějakou vzpomínku vybavíme. Projevují se zde talenty zejména výtvarné, hudební a sportovní. Taky si můžeme všimnout, že děti se někdy samy naučí číst. Bývají to velice všímavé děti.

Pravý proces vzdělávání začíná ale až ve škole. Nejdřív si dítě musí navyknout na školní režim a potom na následný neúspěch a jisté zařazení a porovnávání ve třídě. Tohle období může být pro děti traumatické, ačkoliv se do první třídy těší.

Je důležité neopomíjet první období vývoje dítěte a podporovat jeho rozvoj. Nezapomínat na jeho psychickou pohodu a pomoct mu, jak jen jde. Protože to hlavní, co potřebuje dítě od svých rodičů je podpora, pochopení a láska.