Skutečně je na tuto otázku velmi snadné odpovědět. Schválně se zeptejte kteréhokoli šachisty. Jasně vám odpoví že šachy a jeho spoluhráči vám řeknou totéž.  

Nebo se zkuste otázat hráčů go. Kteréhokoli. Uslyšíte, že je to jedině go a žádná jiná hra není tak dobrá jako tato. Totéž odpoví hokejista. Ten vám potvrdí, že nejlepší hra na světě je hokej a nijak jinak s ním nehnete. Už asi ani nemá cenu psát třeba o hráčích ragby, kteří to budou tvrdit o své hře stejně jako hráči domina na něj nedají dopustit.  

Sto lidí, sto chutí, sto lidí, sto zájmů a sto lidí je také sto názorů. Pokud se sejdou dva stejné, a ještě se někdo přidá, ihned je založen nějaký kroužek, který se pak může stát velikým a může se rozletět po celém světě. Načež vznikne asociace a začnou se platit poplatky.  

Hry si hrajeme od dětství až do smrti. Liší se jen věkem, tedy hráčů, ne těch her samotných. Zcela jistě si budou hoši a dívenky hrát, když je jim pět let a s jinými hračkami v domově důchodců. Zde budou na řadě spíše hry nežli klasické hračky, a to hry stolní nebo karetní.  

Nevěřte, že to není pravda. Viděl jsem to na vlastní oči, když jsem dělal dobrovolníka právě v domově důchodců. Stařenky inklinovaly ke hře člověče nezlob se a staříci většinou právě ty karty. Výjimečně jsem zahlédl i šachové figurky na šachovnici. Inu, kdo si hraje, nezlobí. A to platí v každém věku.  

Jestlipak si někdy i vy, milé čtenářky a milí čtenáři také někdy zavzpomínáte na své dětství a vaše hračky? Kdopak by rád nevzpomenul. Ti nejstarší dědečkové jistě na stavebnici Merkur, která již dnes ani snad neexistuje. A babičky jistě vzpomenou na své panenky, které tehdy ještě neuměly mluvit a čůrat. A jistě si také vzpomenou na vyprávění svých babiček, které měly místo panenky jen kus dřeva a starý hadřík. Inu, pokrok je vidět i zde, na poli všelijakých her a hraček.