Zatímco produktivita je dnes velmi žádaná, o mrhání zdroji pochopitelně nikdo nestojí. To ale neznamená, že se nemůže objevovat, či bohužel dokonce projevovat více.

Co je produktivita?

Produktivita vyjadřuje míru efektivity využívání zdrojů v podniku, a to jak ve výrobním procesu, tak i službách. Určuje se poměrem všeho skutečně vyprodukovaného a k tomu použitých zdrojů.

Opakem je plýtvání

Oproti tomu plýtvání, coby nežádoucí faktor výroby, je definováno jako souhrn všeho zvyšujícího náklady na výrobek, aniž by rostla jeho hodnota nebo celkový zisk. Nepřináší zhodnocení ani výrobci, a ve finále ani zákazníkovi.
Může jím být v podstatě cokoliv, co není třeba při výkonu práce. Dále také nutné práce představující prodělávání i ztráty na strojích. Je třeba si dát pozor na nepravidelnost, výchylky a nestejnost výroby. Rovněž na přetíženost, stres či napětí.

Hlavní způsoby rozhazování v podniku

1.      Nadvýroba (příliš mnoho nebo brzo)
2.      Zbytečné pohyby při výrobě a dopravě materiálu (lidí i strojů)
3.      Nadměrné zásoby (přesahující potřebné minimum)
4.      Čekání a prostoje (dodávky materiálu nebo chybějící informace, poruchy strojů)
5.      Nevyužité schopnosti a dovednosti pracovníků (nedostatek nebo nevhodná práce)
6.      Opravy vadných a nekvalitních výrobků
7.      Nadbytečná práce (nad rámec požadavků)

Možná řešení

K omezení či úplnému zamezení plýtvání se tedy na základě předchozích bodů nabízí hned několik možných řešení, a to kupříkladu:
–          zabránění nadprodukci a neefektivnosti procesu (lepší příprava a plánování výroby),
–          zabránit chybám (lepší informovanost, nižší úroveň stresu),
–          zamezit zbytečným pohybům a prostojům,
–          redukce dopravy a snížení množství zásob.

Štíhlá výroba a spol.

Současné trendy velí používat sofistikované metody ke zvýšení produktivity a co největšímu zamezení ztrátám. Těmito nedostatky ve výrobě se mimo jiné zabývá třeba „štíhlá výroba“, též označovaná jako „lean“ a jí podobné techniky.