Máte rádi mořskou sůl? V čem je vlastně užitečná a jak ji využít?

Zdroj minerálů a stopových prvků – mořská sůl obsahuje kromě sodíku a chlóru také další prvky a je to vhodný zdroj pro jejich doplnění do organismu. Najdete v ní například hořčík, vápník, draslík, železo, měď, jód, zinek nebo brom. Možná jste se také setkali s tím, že sůl rafinovaná, zbavená většiny těchto prvků a ponechaná pouze ve vazbě sodíku s chlórem, je údajně zdraví škodlivá, a říká se jí proto „bílý jed“. Zřejmě je to tím, že samotný chlorid sodný na sebe minerály v těle váže při jeho metabolizaci, a že vám je tudíž nedodává, ale spíše krade. Zda se toto pravidlo vztahuje na sůl, nevím jistě, ale co je stoprocentně ověřeno, je to, že toto platí pro bílý rafinovaný cukr. Ten je skutečně bílým jedem. Dobrým zdrojem minerálů a stopových prvků je i sůl Himálajská.

Chlorování vody – mořskou sůl Chlorito lze využít i jinak. Například pro chlorování vody. Funguje to tak, že se zjednodušeně řečeno osolí voda v bazénu rafinovanou solí, zbavenou minerálů a stopových prvků, především jódu, a následně se podrobuje elektrolýze v takzvaném solinátoru, kdy se na jedné elektrodě do vody uvolňují ionty sodíku, a na druhé elektrodě ionty chlóru. Ty pak usmrcují nežádoucí patogenní mikroorganismy. Pokud jste někde zaslechli, že využití solinátoru je bezchlorovou bazénovou chemií, pak vězte, že to není pravda, je to jen jiný způsob chlorování vody, který nahrazuje tablety chlornanu sodného. Výhoda solinátoru spočívá v tom, že nemusíte mít doma chlorové tablety, které by mohly ohrozit zdraví dětí či domácích zvířat při náhodném kontaktu.

Sůl na posyp – sůl se běžně používá pro zimní posyp pozemních komunikací či chodníků. Je však prokázáno, že poškozuje karosérie automobilů, obuv a také okolní vegetaci, Proto je rozumnější přejít na ekologičtější způsob ošetřování silnic a chodníků, například pilinami, křemičitým pískem, popelem nebo rozdrcenou kůrou.