Někteří lidé zaměňují mezi sebou některé zdroje umělého světla a nerozumí principu jejich činnosti. Z nevědomosti také častokrát vznikají nedorozumění, anebo se tímto způsobem šíří světem mylné a zavádějící informace. Co to jsou vlastně výbojky a které zdroje do této kategorie patří?
Nízkotlaké trubice– velmi pestrá plejáda typů spadá právě do této oblasti. Jako první bychom měli zmínit nízkotlaké rtuťové trubice, tzv. zářivky, jejichž tvar dlouhého http://sport.tn.nova.cz/clanek/drsna-rana-pro-manzelku-tenisty-dlouheho-prisli-o-jedno-z-dvojcat.html úzkého válce jim propůjčil název „lineární zářivky“ a lidstvo je zná již déle, než 80 let. Patří sem i kompaktní zářivky, tzv. „úsporky“, které jsou dodnes velmi populárním světelným zdrojem. A pak bychom neměli zapomenout na sodíkové nízkotlaké baňky, vyzařující sytě oranžové světlo.
Vysokotlaké baňky– technické možnosti výroby baněk s inertním plynem pod velmi vysokým tlakem až dvaceti atmosfér daly vzniknout mnoha typům zdrojů. Jako první to byly zdroje plněné rtutí, které však neměly příliš vysoký výkon, a tak je později nahradily vysokotlaké sodíkové výbojky. S těmi se dnes potkáváme všude kolem nás, zejména v pouličním osvětlení. Zároveň se začala vyvíjet halogenidová světla plněná směsí rtuti a sloučenin bromu a jódu s metalickými halogenidy. Do této kategorie také řadíme xenonové halogenidové výbojky do speciálních předních světlometů automobilů. Tyto výrobky se objevují i v projekční technice, fotografických a filmových ateliérech, a pro osvětlování divadelních scén. Vysoký tlak uvnitř baňky rovněž umožňuje dodávat umělé světlo do skleníků při pěstování ovoce, zeleniny, a okrasných květin, keřů a stromů.
Výbojky provází život lidstva téměř celé století a pravděpodobně tomu tak bude i nadále. Neočekáváme, že přijde jejich striktní zákaz výroby a prodeje, a že vše nahradí LED diody, i když se v současnosti tato technologie rozvíjí obrovským tempem.